Turistický okruh po Dačicích

Na prohlídku města se vydáme od vlakového nádraží po zelené turistické značce. Vede Družstevní ulicí, na jejím konci pěšinou mezi tratí a řekou až k lávce přes Dyji. Pokračujeme vlevo Vápovskou ulicí kolem Penny Marketu do ulice Kapetovy, odtud vpravo a na křižovatce u hotelu Dyje půjdeme krátce vlevo do Jemnické ulice a pak opět vlevo po krytém schodišti k františkánskému klášteru.

Klášter nechal vystavět Matěj Jiří Kapeta (nar. r. 1598), dačický měsťan, bohatý soukeník, mecenáš dačického špitálu a primátor města Dačic. V roce 1659 přišli do Dačic první dva řádoví bratři. Klášter byl postaven v letech 1660 – 1664. Stavba pochází z období raného baroka. Trojkřídlá jednopatrová budova s hladkým průčelím a vysokou sedlovou střechou přiléhá k severní straně kostela a tvoří kvadraturu s ambitem. Konventní knihovna s malbami stropu a malovanými výplněmi skříní z 18. století patří k nejlépe zachovalým prostorám. Kryté schodiště ke klášteru pochází z r. 1772. Po roce 1989 byl klášter vrácen františkánským bratřím, kteří jej darovali Řádu bosých karmelitek. Ty klášter nyní trvale obývají, proto není přístupný veřejnosti.

Ve druhé etapě budování kláštera byl v letech 1672-77 vystavěn raně barokní kostel zasvěcený františkánskému světci sv. Antonínu Paduánskému. Kostel je bohatě vyzdoben pracemi místních sochařů a řezbářů, z nichž vynikají Matouš Strachovský a Matouš Kölbl, který v roce 1720 zhotovil kazatelnu a řezbami doplnil ojedinělé varhany známého dačického varhanáře Václava Pantočka z téhož roku. Na výzdobě klášterního kostela se podílel i malíř Josef Altmann z významné dačické malířské rodiny Altmannů. Raně barokní kostel zdobí hlavní oltář – trojdílná vysoká architektura z roku 1681 s obrazem, který líčí zázrak - sv. Antonína Paduánského uzdravujícího jinocha. Obraz je vynikajícím uměleckým dílem dvorního malíře císaře Josefa I. Františka Michaela Rottmayera.

Pokračujeme-li Jemnickou ulicí nahoru a za areálem kláštera zahneme vlevo ke Sportcentru Rockhill, můžeme se vydat na vycházku do upraveného lesoparku U Třech křížů – za Rockhillem před rodinnými domky doprava. Po nově vybudované křížové cestě se dostaneme ke třem dřevěným křížům, které zde stávaly přes tři století. Z vyhlídkových bodů je hezký pohled na historické centrum města a blízké okolí.

Vrátíme se k Hotelu Dyje a půjdeme po mostě přes Moravskou Dyji. U mostu na levém břehu stojí socha sv. Jana Nepomuckého, na pravém sv. Prokopa, obě z r. 1706. Masarykovou ulicí projdeme na Palackého náměstí – a zahneme po jeho dolním okraji vpravo. Dochovala se tu řada domů s renesančním jádrem, některé s původními mázhauzy, dnešní podoba je převážně empírová nebo pseudoslohová.

Dojdeme až k budově Starého zámku při vyústění Krajířovy ulice. Starý zámek vystavěl Albrecht Krajíř z Krajku s manželkou Magdalenou z Vřesovic v letech 1572 – 1579. Jejich rodové erby jsou umístěny nad vstupním portálem. Bloková dvoupatrová budova je zakončena vysokou atikou s cimbuřím, fasádu pokrývá sgrafitové kvádrování. Po přestěhování panstva byl Starý zámek přeměněn na sídlo dačického velkostatku. V r. 1938 do zámku přesídlila radnice a o rok později zde našlo dočasné útočiště městské muzeum. Potřebám městského úřadu slouží celý objekt i v současnosti. V jeho přízemních prostorách je obřadní síň, v zaklenutém průjezdu jsou umístěny originály soch z 18. století, které pochází z mariánského sousoší (Loreta na Havlíčkově náměstí).

Zahneme vlevo a vracíme se horním okrajem náměstí. Všimneme si tu především domu č. 4. V domě čp. 4 byla zřízena v r. 1833 rafinerie cukru, později byla rozšířena i na sousední budovy. Právě zde spatřila světlo světa první kostka cukru vyrobená v r. 1843 na základě vynálezu ředitele J. K. Rada. Již v r. 1852 rafinerie zanikla, neboť byla příliš vzdálená od hlavních řepařských oblastí na Moravě a náklady na dopravu cukrovky do Dačic se zvyšovaly. Budova rafinerie byla v roce 1863 demolována až po sklepy. Na těch byl později zbudován divadelní a taneční sál, který zde existuje dodnes. V roce 2003 byla na budově bývalé rafinerie odhalena pamětní deska, přičemž se tohoto aktu zúčastnili i Radovi přímí potomci.

Na rohu nás jistě upoutá budova původní radnice, která byla dokončena v r. 1559. Původně byla postavena jako jednoposchoďová dvoukřídlá budova s věží a třemi vysokými renesančními štíty. Po ničivých požárech v letech 1690 a 1721 byla v r. 1723 obnovena stavitelem Francescem Cameli. Nynější sedlovou střechu získala při poslední přestavbě v r. 1848. Hlavní průčelí zdobí klasicistní portál se znakem města. Radniční věž osazená hodinami je krytá barokní cibulovitou bání. Dodnes na věži visí zvonek, který svolával pány do rady, ohlašoval začátek a konec jarmarků či zvonil jako umíráček odsouzeným na popravu. V dobách minulých visela na věži radnice o jarmarcích a trzích na znamení městského práva také dřevěná ruka s mečem. Originál ruky je uchován v městském muzeu a galerii, od jara do podzimu je na budově umístěna její replika. V interiéru budovy je dochován renesanční mázhauz zaklenutý hřebínkovou klenbou. Na radnici bývala obecní váha, šenk a solnice, nechyběla ani obecní šatlava. Od r. 1848 využíval budovu okresní soud. V r. 2003 se radnice stala sídlem městského úřadu, v přízemí můžeme navštívit infocentrum s bohatou nabídkou tiskových propagačních materiálů, map, regionální literatury a suvenýrů.

Zahneme vpravo do Göthovy ulice a vystoupáme na čtvercové prostranství, kterému dominuje mohutná stavba farního kostela sv. Vavřince s renesanční věží. Farní kostel sv. Vavřince, který byl postaven v letech 1775 - 1788 podle plánů dačického stavitele Michaela Kirchmayera, patří mezi nejprostornější jednolodní kostely na Moravě a nachází se v místech nejstaršího osídlení Dačic. Původně na tomto místě stával kostel románský, který byl nahrazen během 15. století větším, gotickým a požáry poškozený nevyhovující gotický objekt byl nakonec přeměněn ve stylu baroka. Uvnitř kostela jsou zvlášť významné freskové malby tří oltářů - hlavního sv. Vavřince a postranních - sv. Valburgy a P. Marie, provedené v roce 1787 známým znojemským malířem Josefem Winterhalterem. V kostele dále upoutá zděná kazatelna a stará cínová křtitelnice z doby kolem r. 1500.

Renesanční věž kostela sv. Vavřince, zdobená typickým sgrafitovým kvádrováním, tvoří dominantu města. Mohutná, 51 m vysoká, sedmiposchoďová věž je ukázkou severoitalské stavitelské práce. Byla postavena v letech 1586 - 1592 pod vedením stavitelského mistra Francesca Garofa de Bissone. Věž zdobí kamenná pamětní deska s erbem Krajířů a českým veršovaným nápisem o zakládání a stavbě věže. Český nápis se jmény členů městské rady i kamenný reliéfní znak města pochází z r. 1592. V lapidáriu v 1. patře jsou umístěny kopie kamenných chrličů a náhrobní kameny. V 6. patře se nachází zvonice a pod ní místnost hodin. Nejvyšší patro je obklopeno arkádovým ochozem vysazeným na kamenných krakorcích s toskánskými sloupy a zábradlím z kuželkové balustrády. Věž je přístupná v hlavní turistické sezóně a z jejího ochozu je krásný výhled na město a okolí. Ve zvonici věže je uchován nejstarší zvon sv. Vavřinec z roku 1483 vážící 480 kg. V roce 1990 k němu přibyly zvony Panna Maria a sv. Anežka, které byly zhotoveny v dílně mistra zvonaře Laetitie Dytrychové v Brodku u Přerova a vysvěceny 4.11. téhož roku.

Naproti vchodu do kostela se tyčí žulový pomník vybudovaný v roce 1983. Jeho bezprostřední okolí bylo v roce 2012 osazeno pamětními deskami, které ve dvanácti cizích jazycích připomínají rok 1843, kdy se na své vítězné tažení evropskými a světovými trhy vydal dačický vynález - kostkový cukr.

Od kostela pokračujeme dál na Havlíčkovo náměstí, kterému dominuje Státní zámek Dačice. Původně renesanční zámek byl několikrát přestavěn, naposledy ve stylu empíru. První zmínky o tzv. Novém zámku, jehož přestavbu realizoval italský stavitel Francesco Garof de Bissone, pochází z r. 1591. K první větší úpravě renesančního sídla přikročil Heinrich Karl hrabě z Osteinu. Tehdy barokní přestavba byla svěřena Francescu Cameli, na jehož návrh byly do zámecké věže vsazeny hodiny datované 1713. V r. 1809 přešel zámek dědictvím na šlechtický rod Dalbergů. Ti iniciovali empírové úpravy průčelí. Tehdy se stal jeho dominantou středový rizalit se dvěma pilastry a trojúhelníkovým štítem.

V letech 1832-33 byl podle návrhu vídeňského architekta Schlepse upraven v empírovém duchu rovněž interiér zámku. Zejména schodišťová hala je vynikající ukázkou této architektury v českých zemích. Poslední stavební úpravy zahrnovaly elektroinstalaci a vybudování ústředního teplovodního a teplovzdušného topení, což umožnilo celoroční pohodlné bydlení. Prohlídkovou trasu zámku tvoří celkem 21 místností, mezi nimiž naleznete jak společenské a reprezentativní sály, tak i soukromé pokoje jednotlivých členů rodiny svobodných pánů Dalbergů.

Největší chloubou dačického zámku jsou zámecké knihovny. Knižní fond čítající přes 25 tisíc svazků vybudovali členové šlechtických rodů Osteinů a Dalbergů. Knihy jsou umístěny jednak v sále s klasicistní výzdobou a zařízením ze 30. let 19. století a ve velké pozdně secesní knihovně, vyrobené podle návrhu architekta Hanse Prutschera v roce 1909.

Novobarokní kaple ve středu jižního křídla pochází z r. 1910. V r. 1945 byl zámek zestátněn a zpřístupněn veřejnosti. V poválečném období bylo jižní křídlo využíváno postupně armádou, domem pionýrů, školní družinou, hudební školou, městskou knihovnou, byly zde byty. Od r. 1996 sídlí v celém jižním křídle městské muzeum a galerie. Rozsáhlá rekonstrukce v letech 1990-96 zhodnotila zámek pro současnost. Na jaře 2011 byla po výrazných úpravách otevřena inovovaná prohlídková trasa.

V přízemí zámku si můžete posedět v kavárně Café Dalberg.

V jižním křídle státního zámku se v prvním a druhém patře nachází městské muzeum a galerie. Muzeum nabízí v průběhu roku mnoho zajímavých výstav. Stálé expozice muzea tvoří: Historie a národopis Dačicka, První kostka cukru na světě, Dačice v dobové fotografii a pohlednicích a Rodáci Dačicka.

Galerijní expozice obsahuje: Výběr z grafické tvorby Maxe Švabinského, Obrazy a grafika 19. a 20. století, Malíři Vysočiny, výtvarná síň Michaela Floriana, výtvarná síň Františka Bílkovského a pamětní síň Vladimíra Fuky. Součástí prohlídky je zároveň restaurovaná zámecká kaple Nanebevzetí Panny Marie v I. poschodí muzea.

Na zámek navazuje rozlehlý přírodně-krajinářský park. Je bohatý množstvím stromů, keřů a bylin, zastoupených v mnoha druzích a kultivarech. Zahradně-architektonický záměr plně využívá členitého terénu, svažujícího se od budovy zámku k jihozápadu, a zahrnuje také plochu rybníka s ostrůvkem. Zámecký rybník uzavírá kaskádu téměř dvou desítek rybníků, založenou na potoce mezi klášterem v Kostelním Vydří a Dačicemi. Současnou rozlohou 10 hektarů patří park k menším zámeckým parkům, díky systematické péči však je důstojným reprezentantem zahradní architektury, spojené s venkovským šlechtickým sídlem. Krátká vycházka kolem kapličky trvá 10 minut, delší kolem rybníka asi 25 minut. Park je přes den volně přístupný. Naproti zámku na domě č. p. 97 je pamětní deska, která připomíná, že tu žil český spisovatel Matěj Mikšíček (1815 – 1892).

Před zámkem stojí mariánský sloup. Pochází z doby kolem r. 1725, kdy byl majitelem města Václav Albrecht z Vrbna a Bruntálu, jehož rodový znak ve zdobné kartuši je umístěný na čele díla. Barokní sousoší nese na korintském sloupu mezi plastikami zemských patronů, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, sochu Panny Marie. Jedná se o kopie, originály soch byly po zrestaurování umístěny ve vstupních prostorách Starého zámku. Sochařská výzdoba je připisována místnímu umělci Sebaldu Kӧlbelovi.

Odsud se vrátíme ke kostelu sv. Vavřince. Dáme se vlevo do Vlašské, vpravo do Soustružnické a znovu vlevo do Cukrovarnické ulice. Ta pokračuje jako Bratrská a v závěru se stáčí vpravo, až vyústí na Třídě 9. května. Naproti nám přes ulici v areálu dvora stojí věžovitá kruhová stavba zvaná Bašta s kopulovitou šindelovou střechou. Je to část opevnění někdejší tvrze, nejstaršího panského sídla v Dačicích, vystavěné asi ve 14. století, ve 2. polovině 15. století rozšířené, protože se stala sídlem správy dačicko-bílkovského panství. Byla opevněna příkopy a hradbou s válcovými věžemi; jednou z nich bývala i tato bašta. Po roce 1579 byla tvrz přeměněna na část hospodářského dvora. Funkci panského sídla převzal Starý zámek.

Zahýbáme vlevo po Třídě 9. května, mineme autobusové nádraží a dojdeme ke starému hřbitovu, na kterém se pohřbívalo již v 16. století. Býval hřbitovem českých bratří a nekatolické šlechty. (Českobratrský sbor stával v místech dnešní fary v Krajířově ulici.) Po moru roku 1680 se hřbitov začal znovu užívat. Kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána z r. 1680 má obdélný půdorys s trojbokým uzávěrem, hlavní průčelí ukončuje atiková zeď s půlkruhovým štítem. Interiér kaple byl vyzdoben jediným oltářem s obrazem patrona kaple. K zajímavostem hřbitova patří náhrobní kameny okolní bratrské šlechty z konce 16. století a hrobky posledních Dalbergů, pánů na Dačicích. Od hřbitova pokračujeme hlavní ulicí k hotelu Stadion a vpravo k vlakovému nádraží, kde se náš okruh po městě uzavírá.