Historická procházka Dačicemi

Vrátíme se k Hotelu Dyje a půjdeme po mostě přes Moravskou Dyji. U mostu na levém břehu stojí socha sv. Jana Nepomuckého, na pravém sv. Prokopa, obě z r. 1706. Masarykovou ulicí projdeme na Palackého náměstí – a zahneme po jeho dolním okraji vpravo. Dochovala se tu řada domů s renesančním jádrem, některé s původními mázhauzy, dnešní podoba je převážně empírová nebo pseudoslohová.

Zahneme vpravo do Göthovy ulice a vystoupáme na čtvercové prostranství, kterému dominuje mohutná stavba farního kostela sv. Vavřince s renesanční věží. Farní kostel sv. Vavřince, který byl postaven v letech 1775 - 1788 podle plánů dačického stavitele Michaela Kirchmayera, patří mezi nejprostornější jednolodní kostely na Moravě a nachází se v místech nejstaršího osídlení Dačic. Původně na tomto místě stával kostel románský, který byl nahrazen během 15. století větším, gotickým a požáry poškozený nevyhovující gotický objekt byl nakonec přeměněn ve stylu baroka. Uvnitř kostela jsou zvlášť významné freskové malby tří oltářů - hlavního sv. Vavřince a postranníc​h - sv. Valburgy a P. Marie, provedené v roce 1787 známým znojemským malířem Josefem Winterhalt​erem. V kostele dále upoutá zděná kazatelna a stará cínová křtitelnice z doby kolem r. 1500.

Od kostela pokračujeme dál na Havlíčkovo náměstí, kterému dominuje Státní zámek Dačice. Původně renesanční zámek byl několikrát přestavěn, naposledy ve stylu empíru. První zmínky o tzv. Novém zámku, jehož přestavbu realizoval italský stavitel Francesco Garof de Bissone, pochází z r. 1591. K první větší úpravě renesančního sídla přikročil Heinrich Karl hrabě z Osteinu. Tehdy barokní přestavba byla svěřena Francescu Cameli, na jehož návrh byly do zámecké věže vsazeny hodiny datované 1713. V r. 1809 přešel zámek dědictvím na šlechtický rod Dalbergů. Ti iniciovali empírové úpravy průčelí. Tehdy se stal jeho dominantou středový rizalit se dvěma pilastry a trojúhelníkovým štítem.

Novobarokní kaple ve středu jižního křídla pochází z r. 1910. V r. 1945 byl zámek zestátněn a zpřístupněn veřejnosti. V poválečném období bylo jižní křídlo využíváno postupně armádou, domem pionýrů, školní družinou, hudební školou, městskou knihovnou, byly zde byty. Od r. 1996 sídlí v celém jižním křídle městské muzeum a galerie. Rozsáhlá rekonstrukce v letech 1990-96 zhodnotila zámek pro současnost. Na jaře 2011 byla po výrazných úpravách otevřena inovovaná prohlídková trasa.

V přízemí zámku si můžete posedět v kavárně Café Dalberg.

V jižním křídle státního zámku se v prvním a druhém patře nachází městské muzeum a galerie. Muzeum nabízí v průběhu roku mnoho zajímavých výstav. Stálé expozice muzea tvoří: Historie a národopis Dačicka, První kostka cukru na světě, Dačice v dobové fotografii a pohlednicích a Rodáci Dačicka.

Galerijní expozice obsahuje: Výběr z grafické tvorby Maxe Švabinského, Obrazy a grafika 19. a 20. století, Malíři Vysočiny, výtvarná síň Michaela Floriana, výtvarná síň Františka Bílkovského a pamětní síň Vladimíra Fuky. Součástí prohlídky je zároveň restaurovaná zámecká kaple Nanebevzetí Panny Marie v I. poschodí muzea.

Na zámek navazuje rozlehlý přírodně-krajinářský park. Je bohatý množstvím stromů, keřů a bylin, zastoupených v mnoha druzích a kultivarech. Zahradně-architektonický záměr plně využívá členitého terénu, svažujícího se od budovy zámku k jihozápadu, a zahrnuje také plochu rybníka s ostrůvkem. Zámecký rybník uzavírá kaskádu téměř dvou desítek rybníků, založenou na potoce mezi klášterem v Kostelním Vydří a Dačicemi. Současnou rozlohou 10 hektarů patří park k menším zámeckým parkům, díky systematické péči však je důstojným reprezentantem zahradní architektury, spojené s venkovským šlechtickým sídlem. Krátká vycházka kolem kapličky trvá 10 minut, delší kolem rybníka asi 25 minut. Park je přes den volně přístupný. Naproti zámku na domě č. p. 97 je pamětní deska, která připomíná, že tu žil český spisovatel Matěj Mikšíček (1815 – 1892).

Před zámkem stojí mariánský sloup. Pochází z doby kolem r. 1725, kdy byl majitelem města Václav Albrecht z Vrbna a Bruntálu, jehož rodový znak ve zdobné kartuši je umístěný na čele díla. Barokní sousoší nese na korintském sloupu mezi plastikami zemských patronů, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, sochu Panny Marie. Jedná se o kopie, originály soch byly po zrestaurování umístěny ve vstupních prostorách Starého zámku. Sochařská výzdoba je připisována místnímu umělci Sebaldu Kӧlbelovi.

Odsud se vrátíme ke kostelu sv. Vavřince. Dáme se vlevo do Vlašské, vpravo do Soustružnické a znovu vlevo do Cukrovarnické ulice. Ta pokračuje jako Bratrská a v závěru se stáčí vpravo, až vyústí na Třídě 9. května. Naproti nám přes ulici v areálu dvora stojí věžovitá kruhová stavba zvaná Bašta s kopulovitou šindelovou střechou. Je to část opevnění někdejší tvrze, nejstaršího panského sídla v Dačicích, vystavěné asi ve 14. století, ve 2. polovině 15. století rozšířené, protože se stala sídlem správy dačicko-bílkovského panství. Byla opevněna příkopy a hradbou s válcovými věžemi; jednou z nich bývala i tato bašta. Po roce 1579 byla tvrz přeměněna na část hospodářského dvora. Funkci panského sídla převzal Starý zámek.

Zahýbáme vlevo po Třídě 9. května, mineme autobusové nádraží a dojdeme ke starému hřbitovu, na kterém se pohřbívalo již v 16. století. Býval hřbitovem českých bratří a nekatolické šlechty. (Českobratrský sbor stával v místech dnešní fary v Krajířově ulici.) Po moru roku 1680 se hřbitov začal znovu užívat. Kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána z r. 1680 má obdélný půdorys s trojbokým uzávěrem, hlavní průčelí ukončuje atiková zeď s půlkruhovým štítem. Interiér kaple byl vyzdoben jediným oltářem s obrazem patrona kaple. K zajímavostem hřbitova patří náhrobní kameny okolní bratrské šlechty z konce 16. století a hrobky posledních Dalbergů, pánů na Dačicích. Od hřbitova pokračujeme hlavní ulicí k hotelu Stadion a vpravo k vlakovému nádraží, kde se náš okruh po městě uzavírá.