Historická procházka Dačicemi

Barokní klášter nechal vystavět Matěj Jiří Kapeta (nar. r. 1598), dačický měsťan, bohatý soukeník, mecenáš dačického špitálu a primátor města Dačic. V roce 1659 přišli do Dačic první dva řádoví bratři. 

Klášter byl postaven v letech 1660 – 1664. Stavba pochází z období raného baroka. Trojkřídlá jednopatrová budova s hladkým průčelím a vysokou sedlovou střechou přiléhá k severní straně kostela a tvoří kvadraturu s ambitem. Konventní knihovna s malbami stropu a malovanými výplněmi skříní z 18. století patří k nejlépe zachovalým prostorám. Kryté schodiště ke klášteru pochází z r. 1772. Po roce 1989 byl klášter vrácen františkánským bratřím, kteří jej darovali Řádu bosých karmelitek. Ty klášter nyní trvale obývají, proto není přístupný veřejnosti. 

Ve druhé etapě budování kláštera byl v letech 1672-77 vystavěn ke klášteru přiléhající raně barokní kostel sv. Antonína Paduánského (zasvěcený františkánskému světci). Kostel je bohatě vyzdoben pracemi místních sochařů a řezbářů, z nichž vynikají Matouš Strachovský a Matouš Kölbl, který v roce 1720 zhotovil kazatelnu a řezbami doplnil ojedinělé varhany známého dačického varhanáře Václava Pantočka z téhož roku. Na výzdobě klášterního kostela se podílel i malíř Josef Altmann z významné dačické malířské rodiny Altmannů. Raně barokní kostel zdobí hlavní oltář – trojdílná vysoká architektura z roku 1681 s obrazem, který líčí zázrak - sv. Antonína Paduánského uzdravujícího jinocha. Obraz je vynikajícím uměleckým dílem dvorního malíře císaře Josefa I. Františka Michaela Rottmayera.

Zahneme vlevo a vracíme se horním okrajem náměstí. Všimneme si tu především domu č. 4. V domě čp. 4 byla zřízena v r. 1833 rafinerie cukru, později byla rozšířena i na sousední budovy. Právě zde spatřila světlo světa první kostka cukru vyrobená v r. 1843 na základě vynálezu ředitele J. K. Rada. Již v r. 1852 rafinerie zanikla, neboť byla příliš vzdálená od hlavních řepařských oblastí na Moravě a náklady na dopravu cukrovky do Dačic se zvyšovaly. Budova rafinerie byla v roce 1863 demolována až po sklepy. Na těch byl později zbudován divadelní a taneční sál, který zde existuje dodnes v podobě Kulturního domu Beseda. V roce 2003 byla na budově bývalé rafinerie odhalena pamětní deska, přičemž se tohoto aktu zúčastnili i Radovi přímí potomci.

Na rohu nás jistě upoutá budova původní radnice, která byla dokončena v r. 1559. Původně byla postavena jako jednoposchoďová dvoukřídlá budova s věží a třemi vysokými renesančními štíty. Po ničivých požárech v letech 1690 a 1721 byla v r. 1723 obnovena stavitelem Francescem Cameli. Nynější sedlovou střechu získala při poslední přestavbě v r. 1848. Hlavní průčelí zdobí klasicistní portál se znakem města. Radniční věž osazená hodinami je krytá barokní cibulovitou bání. Dodnes na věži visí zvonek, který svolával pány do rady, ohlašoval začátek a konec jarmarků či zvonil jako umíráček odsouzeným na popravu.

Naproti vchodu do kostela se tyčí žulový pomník vybudovaný v roce 1983. Jeho bezprostřední okolí bylo v roce 2012 osazeno pamětními deskami, které ve dvanácti cizích jazycích připomínají rok 1843, kdy se na své vítězné tažení evropskými a světovými trhy vydal dačický vynález - kostkový cukr.

Za pomníkem si můžete v češtině i angličtině přečíst základní informace o sladkém vynálezu s odkazem na muzeum, kde si můžete prohlédnout stálou expozici o první kostce cukru.

V letech 1832-33 byl podle návrhu vídeňského architekta Schlepse upraven v empírovém duchu rovněž interiér zámku. Zejména schodišťová hala je vynikající ukázkou této architektury v českých zemích. Poslední stavební úpravy zahrnovaly elektroinstalaci a vybudování ústředního teplovodního a teplovzdušného topení, což umožnilo celoroční pohodlné bydlení. Prohlídkovou trasu zámku tvoří celkem 21 místností, mezi nimiž naleznete jak společensk​é a reprezenta​tivní sály, tak i soukromé pokoje jednotlivý​ch členů rodiny svobodných pánů Dalbergů.

Před zámkem stojí mariánský sloup. Pochází z doby kolem r. 1725, kdy byl majitelem města Václav Albrecht z Vrbna a Bruntálu, jehož rodový znak ve zdobné kartuši je umístěný na čele díla.

Barokní sousoší nese na korintském sloupu mezi plastikami zemských patronů, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, sochu Panny Marie. Jedná se o kopie, originály soch byly po zrestaurování umístěny ve vstupních prostorách Starého zámku. Sochařská výzdoba je připisována místnímu umělci Sebaldu Kӧlbelovi.