Turistika
Ona je to vlastně „Moravská“ Dyje, která před více než padesáti lety ztratila větší část své moravské cesty a ze dne na den se ocitla v Čechách. Řeka Dyje se klikatí oblastí Dačicka svou údolní nivou stejně tak, jako se klikatí státní hranice mezi Českem a Rakouskem, ovšem kolmo na cestu řeky. A zatímco hranice oba státy odděluje, řeka je naopak spojuje. Řeka v údolní nivě po staletí měnila svou polohu stejně tak, jako státní hranice, až obě dospěly k dnešní poloze. Řeku zde provází také další spojnice mezi Českem a Rakouskem – železnice.
Naučná stezka Meandry řeky Dyje se skládá ze dvou částí – Vydří pěšina a Srnčí stezka – to podle jejich charakteru. První část stezky Vydří pěšina je pevně spjatá s řekou, jejíž stopu v krajině téměř v celé délce kopíruje. Začínáme u Přírodní památky Dubová stráň. Ta Vás bude provázet prvních 1,5 kilometru po levé ruce. Ihned po pár desítkách metrů je v korytě řeky vidět její typická činnost – ukládání sedimentů v klidné rovné části řeky a vytváření poloostrovů, které modelují postupně koryto i proud řeky. Asi po třech stech metrech začínají „Dějiny meandru“ – území plné prohlubní se staršími stromy rostoucími zvláštně daleko od vody – jedná se o důkazy pohybu a postupného posouvání koryta, které za sebou nechává rozeklaný, neupravený terén a staré stromy uprostřed divočiny. (obr. 1). V několika následujících velkých záhybech je velmi dobře patrná další činnost řeky – eroze břehu (obr. 2), kde řeka nabírá materiál, aby jej o kus dál uložila. Během prvních kilometrů chůze Vás řeka několikrát natlačí na úpatí Dubové stráně, na jaře silně prosvětlené koberci bílých květů sasanek (obr. 3), doplněné červeno-fialovými dymnivkami, či hradbami bílých trnek.
Na začátku třetího kilometru naráží stezka na bývalý náhon k Podcestnému mlýnu. Ten už dnes svému účelu neslouží, nicméně je doposud funkční. Zhruba po 2,5 kilometru stezka přechází na druhý břeh Dyje, kam je možné přejít dvěma způsoby. Ten lehčí je po železobetonové lávce přímo proti mostku přes náhon. Druhou možností, která je určena pro dobrodružné povahy a podmíněna teplým počasím, je přejít řeku u brodu asi 200 metrů proti proudu (obr. 4), kde je jednoduchá dřevěná lávka. V horkých dnech je příjemné zout si boty a řeku přebrodit. Odtud až do Velkého Pěčína budete mít řeku po levé ruce a za necelých 300 metrů dojdete k modernímu jezu, který nahradil původní kamenný. Až se Vám do cesty položí malý potůček přinášející mokré zprávy z kaskády malopěčínských rybníků, můžete si ho zkusit přeskočit, stezka respektuje jeho štíhle rovnou linii až k mostku u vlakové zastávky Malý Pěčín. Tady se stezka poprvé loučí s vodním živlem, aby se Vaše zraky mohly pokochat zajímavým skalním masivem za kolejemi. Schválně, co tam uvidíte? Je to snad hlava medvěda, či velkého psa? A kdo si všimne pohledu vrásčitého starce? Tak to je práce přírody a stavebních dělníků na stavbě železnice před zhruba 120 lety. Stezka se dál klikatí podle řeky, která se zde dvakrát téměř dotýká frekventované silnice. To je také důvod, proč stezka řeku na chvilku opouští a prochází na rovinu údolní nivou daleko od silnice, aby se po 400 metrech znovu spojily až do čtyřapůltého kilometru, kde u ocelové lávky ve Velkém Pěčíně stezka definitivně řeku opouští, kolmo protíná údolní nivu i železniční trať a napojuje se na místní komunikaci. Zde Vydří pěšina končí.
Vlevo je možné dojít po půl kilometru na železniční zastávku Velký Pěčín, či se vydat vpravo na druhou část stezky – Srnčí stezku, ta je ovšem určena pro zdatnější turisty s dobrou obuví. Srnčí stezka odskakuje po sto metrech z asfaltové silnice vpravo na polní cestu vedoucí kolem romantického rybníčku (obr. 5). Za rybníčkem se stezka poprvé zvedá nad železniční trať. Na pátém kilometru překonává mělké údolí Lačnovského potoka, aby pak vystoupala vysoko nad údolní nivu. Tady už jsou patrné stezky vyšlapané srnkami a zajíci, které kopírují zprohýbané svahy v mnoha vrstevnicích, a které se různě křižují a prolínají. Značená stezka vede většinou na zlomu náhorní plošiny a svahové části.
Stezka pak na šestém kilometru sestupuje do údolí malopěčínského potoku. Zde stezka klesla téměř na úroveň řeky, ale za půl kilometru se už zase vyhupuje nad hřeben skal. Tady nad brodem u Podcestného mlýna je Vyderská vyhlídka s nádherným výhledem na klášterní kostel v Kostelním Vydří (obr. 6). Za Vyderskou vyhlídkou Vás čeká ještě jedno romantické údolí s „Kamennými bábovkami“ hojně sypané zeleným mechem. Za údolím Kamenných bábovek naposledy stezka vystoupí na „Kozí hřbet“, kde se díky kůrovci otevírá celoroční výhled na údolí s meandrující řekou Dyjí. A o pár metrů dál a níž se otevírá výhled na dačickou věž s Kostelem svatého Vavřince a na Zahrádecký les s dominantním kamenolomem (obr. 7). Stezka teď posledního půl kilometru vytrvale klesá, aby na sedmém kilometru změnila svůj charakter ze Srnčí stezky na turistickou pěšinu.
Na sedmém a půltém kilometru zahýbá stezka prudce vlevo na polní cestu vedoucí ke křížku u silnice na Malý Pěčín s výhledem na severovýchodní část Dačic. Stezka pokračuje vpravo po silnici na hráz Poddvoreckého rybníka a dál hustým porostem ke „Třem starcům“ – památným dubům s netypickými korunami (obr. 8). O kus dál stezka téměř po 9 kilometrech končí a napojuje se opět na již existující Naučnou stezku okolím Dačic a na souběžnou zelenou turistickou znač
