Navigace

Obsah

Po stopách mlýnů na Moravské Dyji


Popis trasy + mapka ke stažení

Dačice

V samotných Dačicích kdysi byly mlýny dva: Homolkův a Panský.

Homolkův Mlýn

Při přecházení mostu přes řeku Dyji směrem na Palackého náměstí upoutá pozornost vpravo stojící výstavní vila s mlynářským znakem a nápisem „Restaurace Homolkův mlýn“. Byla postavena v době mezi světovými válkami. V prvním patře bydlel mlynář s rodinou, v přízemí byla pekárna, prodejna chleba a pečiva. Vlastníků bylo hned několik, posledním byl František Homolka, ml. Mlýn i pekárna byly v provozu celou válku, v roce 1948 byl mlýn znárodněn a později zrušen. Náhon byl zavezen a ve mlýně si Průmyslový kombinát zřídil svoji vývojovou provozovnu a ve vile kanceláře. V současné době je zde provozována restaurace.

Panský mlýn

Nyní nenápadný dům č.p. 39 v Kapetově ulici v Dačicích byl po staletí panským mlýnem. Šlo zřejmě o rozsáhlý mlýn s patrovou obytnou budovou, mlýnicí a vodní pilou. Panské mlýny tehdy mlely obilí vypěstované v panských dvorech a prodávaly pouze mlynářské výrobky (mouku, krupici, kroupy atd.). Mletí za války bylo značně omezeno. Ke krátké obnově mlýna došlo po válce, kdy se zde mlelo pro potřeby zajateckého tábora u Českého Rudolce. Provoz mlýna skončil v roce 1951.


Mapa - Po stopách mlýnů na Moravské DyjiToužín

Cesta z dačického Havlíčkova náměstí ulicí V Kaš-tanech, podél zdi zámeckého parku, zavede návš-těvníka do údolí řeky Dyje. Po levé straně teče řeka Dyje a po pravé svírají údolí Toužínské stráně. Tato přírodní památka o rozloze 3,07 ha je společenstvím suchomilných rostlin stepního charakteru. Nachází se zde vzácné druhy motýlů, brouků a plazů. Území je na západě a východě ohraničeno bývalými lomy – západní lom představuje významnou geologickou lokalitu díky mimořádné složitosti vrásnění komplexu rulových hornin několika typů.

Schüllerův mlýn (původně Dolní mlýn)

Nedaleko ústí Volfířovského potoka se na Dyji nachází Schüllerův mlýn. Mlýn má podobu rozlehlého čtver-cového stavení. To proto, aby byl mlýn vzdálený od ostatních obydlí chráněn před záškodníky. Dodnes je zde zachován vybetonovaný náhon a v návodní zdi jsou patrné otvory pro hřídele vodního kola na spodní vodu. Činnost mlýna byla ukončena po válce v roce 1945.

Tunklův mlýn (původně Horní mlýn)

Druhým toužínským mlýnem je Tunklův, původně Horní mlýn, zvaný podle posledního mlynáře. Činnost mlýna byla zastavena v roce 1941. Náhon je dnes již zasypán a dům je moderně přestavěn, takže nic už nesvědčí o jeho mlynářské minulosti.


Hradišťko

Zelená turistická stezka vedoucí z Dačic směrem na Hradišťko vede kolem několika dalších bývalých mlýnů: Frelův, Hejbalův, Spálený, Velflův a Loucký. Od Louckého mlýna to již není daleko do Starého Hobzí.

Frelův mlýnFrelův mlýn

První zmínka o Frelově mlýnu je ze 17. století. Od roku 1653 do roku 1799 se zde střídali mlynáři z rodu Frölichů (pouze jméno se trochu měnilo z Frölich na Freylych a na Jakuba Frola, posledního mlynáře z tohoto rodu). Od pol. 19. století je majitelem mlýna rodina Šantrůčkova a od r. 1930 rodina Peckova. V té době mlýn ukončil svou činnost.

 

Hejbalův (Illův mlýn)Hejbalův mlýn

První zmínka o něm j z r. 1656. V 17. století zde až do konce 18. století působil rod mlynářů jménem Heybal (prvním byl Matěj Heybal). Koncem 18. století zde začíná působit Matěj Ille. Illeové byli rozvětvený mlynářský rod, který působil na mnoha mlýnech v okolí Dačic. V r. 1868 se majitelkou mlýna stala Marie Karpíšková. Její dcera si vzala za muže Františka Ille, syna mlynáře Leo Ille z Řečice, a tak se na mlýn vrací jméno Ille. Činnost mlýna ustala za 2. světové války.

 

 


VnoroviceStaré Hobzí

Spálený mlýn (Hadermühle, Hadrův, Hardův)

První pís. zmínka jSpálený mlýne z r. 1369. Na přelomu 16. a 17. století byl majitelem mlýna Štěpán Seidl s chotí Sabinou. Pozdějšími majiteli mlýna byl Antonín Ellinger, Ondřej Králík a Boleslav Králík. V roce 1930 mlýn vyhořel. Další majitelkou byla Hana Navrátilová, která zde nechala v roce 1932 nainstalovat turbínu. Do roku 1938 zde pracovala pila pod vedením Josefa Bečky. Tímto rokem činnost mlýna končí.

Další majitelé, manželé Kaukušovi (Spálený mlýnzískali ho na základě „přídělové listiny“), prodali mlýn v r. 2004  soukromé společnosti, která se snaží o jeho citlivou rekonstrukci a též o rozvoj regionu (zejména v oblasti turistického ruchu).

Spálený mlýn slouží jako ubytovací zařízení a v útulné Hospůdce U splavu (v létě otevřeno denně!) je možné se občerstvit, odpočinout si na venkovní terase s kouzelným výhledem na splav, či se přímo po splavu projít…

Aumühle (později Wölfův mlýn)Velfův mlýn

První zmínka o něm je z roku 1627. V 18. století zde působil jako mlynář Simon Seidl (syn Štefana a Sabiny Seidlových z Hadermühle). V roce 1898 mlýn vyhořel a v roce 1904 jej získala Anna Marie Wölflová. Ta již mlýn neprovozovala, ale spolu s manželem zde bydleli a živili se zemědělstvím.

Čechův nebo Český mlýn (Böhmmühle, Pustý mlýn)

V minulosti se tento mlýn nacházel mezi Aumühle a Louckým mlýnem. Majitelem byl zřejmě Čech, což se odrazilo v názvu mlýna, neboť to byla na německém území výjimka. Jako pustý se uvádí již roku 1694, ale není jasné za jakých okolností zpustl.

Loucký mlýn (Bruckmühle) 

Loucký mlýnSta Hobzí č. 73, patří k nejstarším mlýnům. Písemná zpráva o něm pochází již z r. 1190, kdy jej kníže Konrád II. Ota, zvaný Český, daroval Premonstrátům v Louce u Znojma.

Na tomto místě stával mlýn již před rokem 1190. Před r. 1615 jej klášter prodal majiteli panství Staré Hobzí Jindřichu Zahrádeckému ze Zahrádek. Mlýn byl pak až do roku 1798 provozován pachtýři. Poté jej koupil Johann Seidl a až do roku 1901 zde působil rod mlynářů Seidlů. V roce 1901 mlýn vyhořel. V roce 1905 získává spáleniště Albert Šulák a ten jej v témže roce prodává Antonínu Šulákovi. Ten postavil mlýn nový. V roce 1910 jej kupují manželé Josef a Marie Langovi, ale již v roce 1911 jej kupují manželé Josef a Františka Coufalovi. Historie mlýna končí rokem 1952, kdy byl zrušen.

Od Louckého mlýna to již není daleko do Starého Hobzí.

mapa ke stažení